Koroze ventilu je jednou z hlavních příčin selhání ventilu. Jaké jsou formy nebo příčiny koroze? Obecně lze říci, že může být rozdělen do šesti forem koroze.
Koroze je proces, jak získat kovy do svých rud přirozeným zbytečným způsobem. Chemie koroze zdůrazňuje základní korozní reakci m {{0}} m + elektrony, kde M 0 je kov a M je pozitivní ion kovu. Dokud si kov (M0) zachovává elektrony, zůstává kov, jinak bude zkorodován. Fyzikální síly většinu času, fyzikální a chemické síly spolupracují, aby ventily selhaly. Existuje mnoho běžných odrůd koroze, které se většinou překrývají. Mechanismus odolnosti proti korozi je způsoben tvorbou silného ochranného korozního filmu na kovovém povrchu. Typy zahrnují:
Galvanická koroze
Když jsou dva odlišné kovy v kontaktu a vystaveny korozivním kapalinám a elektrolyty, vytvoří se galvanická buňka a proud způsobuje korodování anody, jak se proud zvyšuje. Koroze je obvykle lokalizována poblíž kontaktního bodu. Snížení koroze může být dosaženo elektroničováním odlišných kovů.
Koroze vysokých teplot
Abychom předpovídali účinky oxidace vysoké teploty, musíme tyto údaje detekovat: 1) složení kovu, 2) složení atmosféry, 3) teploty a 4) doba expozice. Je však dobře známo, že většina lehkých kovů (ty, které jsou lehčí než jejich oxidy), tvoří nekvalitní oxidovou vrstvu, která se časem zesílí a spadne. Existují také další formy koroze vysoké teploty, včetně sulfidace, karburizace atd.
Koroze štěrbiny
K tomu dochází ve štěrbinách, které brání difúzi kyslíku, což způsobuje vysoké a nízké oblasti kyslíku a vytváří rozdíly v koncentraci roztoku. Zejména se mohou úzké štěrbiny objevit u defektů ve konektorech nebo svařovaných kloubech a jejich šířka (obvykle {{0}}. 025 ~ 0,1 mm) je dostačující k tomu, aby se elektrolytový roztok vstoupil, takže kov uvnitř štěrbiny tvoří v galvanické buňce s kovovou kovovou buňkou s kovovou kovovou buňkou.
Koroze
Lokální koroze nebo koroze dostání dochází, když je ochranný film poškozen nebo se rozkládá vrstva korozního produktu. Roztržení filmu tvoří anodu a neporušený film nebo korozní produkt působí jako katoda, která ve skutečnosti vytvoří uzavřený obvod. V přítomnosti chloridových iontů jsou některé nerezové oceli náchylné k pití. K korozi se vyskytuje na kovovém povrchu nebo drsných oblastech kvůli těmto nerovnoměrnosti.
Intergranulární koroze
Intergranulární koroze se vyskytuje z různých důvodů. Výsledkem je téměř jednotné ničení mechanických vlastností kovu podél hranic zrn. Intergranulární koroze je společná pro mnoho korozivních látek, pokud není správně ošetřena nebo senzibilizována. Austenitické nerezové oceli jsou náchylné k intergranulární korozi při teplotách 800–1500 stupňů F (427–816 stupňů) mnoha korozi. Tato podmínka může být eliminována předběžným a zhášením na 2000 stupňů F (1093 stupňů) s použitím nízkých uhlíkových nerezových ocelí (C -0. 03 max) nebo stabilizovaným niobium nebo titanem.
Tření koroze
Fyzikální síly ze zlomeniny opotřebení, rozpuštění kovu prostřednictvím ochranné koroze. Účinek závisí především na síle a rychlosti. Nadměrné vibrace nebo ohýbání kovu mohou mít podobné výsledky. Kavitace je běžnou formou koroze u čerpadel a praskání koroze napětí je způsobeno vysokým tahem napětí v korozivní atmosféře. Když napětí v tahu na kovovém povrchu překročí výtěžek kovu při statickém zatížení, koroze je koncentrována v oblasti napětí, což vede k lokalizované korozi. V kovech, které střídavě korodují a vytvářejí vysoké koncentrace napětí, lze této korozi zabránit včasném žíhání na stres nebo výběrem vhodných materiálů slitiny a návrhovým řešením. Únava koroze obvykle spojujeme statické stres s korozí.
Stres způsobuje praskání koroze a cyklické zatížení způsobuje únavovou korozi. Koroze únavy je způsobena překročením limitu únavy za nekorozivních podmínek. Překvapivě je přítomnost těchto dvou typů koroze současně škodlivější. Proto bychom měli používat nejlepší opatření na ochranu proti korozi podle působení střídavého stresu.